Po skoro dvou měsících se hnuly ledy. Na matriku Prahy 10 se v pátek 29. srpna vypravili dva právníci z kanceláře ombudsmana, aby si nechali předložit podklady k domácím porodům hlášeným na Praze 10 v roce 2014. Úředníci byli na avizovanou návštěvu dobře připraveni: návštěvě z Brna asistovala matrikářka, vedoucí oddělení matrik i vedoucí občanskosprávního odboru.
Vedoucí oddělení matrik trval na tom, že úřad postupoval správně a vydat rodný list na základě předložených dokladů opět odmítl. Vypadalo to, že budou následovat dva až tři měsíce čekání na to, až úřad Prahy 10 postoupí naše odvolání magistrátu a tento ho vypořádá (s dost pravděpodobným výsledkem: že nerozhodne a vrátí věc na Prahu 10). Další dva až tři měsíce, kdy náš syn stále nebude mít rodné číslo ani právní identitu, řádné zdravotní pojištění, nebudeme s ním moci cestovat…
Jak se ukázalo, dokumenty předkládané rodiči matrika nikterak neověřuje, neboť jako správný český úřad předpokládá, že cokoli předloženého na dostatečně úředně vypadajícím papíře automaticky je – musí být – pravé a průkazné. Pokud je na lejstru navíc razítko, mizí už veškerá pochybnost…
Došlo mi, že kdybych si býval už na začátku celé téhle naší eskapády s rodným listem vycucal matrikou požadovanou zprávu porodní asistentky z prstu (beztak na službu asistence u domácího porodu v ČR neexistuje legální oprávnění), podepsal ji smyšleným jménem a matrikářce s pokrčením ramen oznámil, že ta lesana neměla ani razítko, měla by úřednice svůj vytoužený papír do sbírky a můj syn by na rodný list nečekal dva měsíce, ale nejspíš pouhé dva dny. Sousedce to prošlo. Navíc je veřejné tajemství, že si někteří úředníci na matrikách usnadňují práci tím, že radí doma-rodičům, aby si potvrzení porodní asistentky výše uvedeným způsobem napsali sami. Proč taky ne – nikdo takové dokumenty neověřuje, žalobu na neexistující porodní asistentku nejde podat a úředníci jsou z obliga: kdyby něco, za falešný dokument přece ručí jeho předkladatel.
Zavolal jsem dva dny nato vedoucí občanskosprávního odboru a požádal ji o její stanovisko. Sdělila mi, že mi žádné nemůže dát, jelikož nezná podrobnosti případu (překvapilo mě, že je nezná ani zhruba sedm týdnů poté, co jsem podal stížnost k tajemníkovi úřadu, který měl záležitost postoupit právě jí coby vedoucí odboru), načež mi slíbila, že si podklady do druhého dne prostuduje a ozve se mi. To skutečně udělala, za nekorektní postup svých podřízených se mi omluvila a požádala mě, abych opětovně předložil Těhotenský průkaz mojí ženy a Zdravotní a očkovací průkaz mého syna, které jsou (a od začátku byly) dostatečně průkazné s tím, že pokud se zároveň vzdáme práva na odvolání proti nově vydanému rozhodnutí o zrušení usnesení o zastavení správního řízení, bude v autoremeduře rodný list vystaven následujícího pracovního dne, tedy bez jednoho dne dva měsíce po té, co jsem o vydání rodného listu se všemi potřebnými dokumenty v ruce žádal poprvé.
Doklady jsem tedy předložil, obdržel nové rozhodnutí a zápis, přijal omluvu vedoucí občanskosprávního odboru a dozvěděl se, že o našem „případu“ věděla od samého začátku (na stole ležela modrá složka s velikým nápisem DOMÁCÍ POROD) a že s ní věc konzultoval také tajemník úřadu poté, co dostal naši stížnost. Nedalo mi to a zeptal jsem se, proč něco začala dělat teprve na moje naléhání zhruba po sedmi týdnech: prý byla celou dobu přesvědčená, že její podřízení postupují správně, proto se s podklady ani neobtěžovala seznámit (a navíc tou dobou jela na dovolenou). Zajímalo mě také, zda si myslí, že by byl rodný list vystaven bez návštěvy dvojice právníků z kanceláře ombudsmana, bez odvolání pečlivě sepsaného dalším právníkem tak, aby bylo možné ho použít jako základ pro správní žalobu a konečně bez toho, že jsem se po tom všem musel znovu osobně obrátit na ni coby vedoucí odboru a vyzvat ji, aby se s případem vůbec seznámila. Odpověď byla dostatečně vyhýbavá na to, abych se dovtípil, že by se nestalo nic. Že je potřeba tří právníků na to, aby se člověk domohl svých práv zaručených Ústavou, bych si ještě před třemi měsíci nepomyslel.
Rozešli jsme se s tím, že vedoucí odboru osobně dohlédne na to, aby byl mému synovi rodný list vystaven a zaslán poštou a že se mi vedoucí oddělení matrik omluví. Napsal: „omlouvám za to, že jsme Vás nedostatečně informovali o tom, jaké pochybnosti spatřujeme ve Vašich předložených dokladech týkajících se projednávané záležitosti“. To je mi ale zaumná formulace! Dovolil jsem si ho upozornit, že se rozhodně se nejednalo pouze o jakési „nedostatečné informace“ o pochybnostech matriky nad předloženými doklady, nýbrž o několikanásobné hrubé porušení Správního řádu a Úmluvy o právech dítěte, svévolnou extenzivní interpretaci zákona a to, že vystavení rodného listu úřad podmiňoval doložením dokumentů v přímém rozporu s Ústavou České republiky. Zároveň jsem dotyčného úředníka coby vedoucího oddělení vyzval, aby uvedl konkrétní kroky, které podnikne, aby k dalším podobným pochybením na matrice Prahy 10 již nedocházelo. Odmlčel se.
Konec dobrý, všechno dobré – vyzvedl jsem na poště synův rodný list, nechal ho řádně zaregistrovat u zdravotní pojišťovny a poděkoval právníkům z kanceláře ombudsmana, bez jejichž pomoci bychom se svých práv nedomohli.