Směsný odpad vyhazuju tak jednou za dva týdny. Někdy si až říkám, jestli to není málo. Není, koneckonců toho o moc víc nevyprodukuju: třídím papír a plasty, sklo a kovy, textil nevyhazuju, elektroniku taky ne, a bioodpad – a že ho jako umírněný vegetarián nadělám celkem dost – kompostuju.
Tuhle v neděli jsme jeden z komunitních kompostérů, které stojí za naším domem ve Strašnicích, po skoro dvou a půl letech s přáteli konečně vyvrhli. Pravda, úplně poprvé to pro jeho obsah nebylo, za tu dobu jsem ho už několikrát přeházel, i tak to premiéra svým způsobem byla.
Premiéra pro sousedy a kamarády, kteří přišli pomoci s přehazováním kompostu a jeho prosíváním (jelikož jsme nikde nesehnali prohazovačku na štěrk, použili jsme jako síto starý plotový dílec, narychlo laskavě zapůjčený školníkem sousedního gymnázia). Poprvé si sousedi chodili s taškami a kýbly pro kompost do truhlíků a na záhony. Překvapily mě sporé vůně a bujné pachy kompostu – zatímco svrchní vrstvy byly čichově umírněné a nepříliš výrazné, nejvlhčí spodní pětina měla sytý, mastný, hluboký puch rozkládajícího se čehosi, přičemž nebylo možné nevzpomenout na prózy H. P. Lovecrafta.
Premiéru mělo taky někdejší klepadlo na koberce, které jsme týden předtím se sousedem předělali na stůl. Zanedbané místo za domem, kde bylo dřív pod přerostlou korunou ořešáku celý den šero a kde rostl mech, jsem už vloni v létě vyčistil, jedno ze dvou klepadel uřízl kompletně a druhé zkrátil tak, že zůstala jenom jeho rozšířená základna. Ta posloužila jako masivní noha pro desku z voděodolné překližky – stůl pro četbu a čajování, pro partii šachu, pro nohy na stole i pro pikniky se sousedy je na světě.
A tak jsme ten piknik nakonec udělali. Plánovat podobnou akci na víkend, kdy v kalendáři stojí ledová trojka Pankrác, Servác a Bonifác a v televizi běží mistrovství v hokeji, možná není nejlepší nápad, jenže na jindy se nám to domluvit nepovedlo. Deště naštěstí skončily už v sobotu a tak jsem pln optimismu ráno ještě jednou obešel sousední domy s pozvánkami, nachystal lavičky a židle, nakrájel irský čajový koláč, nachystal víno a sklenice a další věci… na infostánek nedošlo, letáky zůstaly v krabici, zato na burzu očtených / nechtěných knih došlo. Sousedi přišli, přisedli, pokrmy a nápoje lahodné přinesli a ostatním nabídli, děti řádily kolem a malovaly si na čerstvě zameteném dvoře křídou.
Stačilo málo a jinak liduprázdné místo ožilo. Přiznám se, že ve slabších chvilkách bych byl možná raději, kdybych mohl přijít k hotovému… daleko silnější je ovšem radost nad tím, že se mi takovéhle změny vůbec podařilo dosáhnout, ta ještě sílí ohlasem od sousedů.
Kompost už si sousedi rozebrali… tak se stavte příště.